Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. Jeho do kamene tesaná historie se přesto začíná psát skrze „klášterní ticho“. V roce 1205 přišli do zvoleného údolí mniši cisterciáckého řádu, aby zde žili ideál práce a modlitby. Na základě své polohy v blízkosti vsi Veligradu (dnešní Staré Město) dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Je možné domnívat se, že se zakladatelé kláštera – moravský markrabě Vladislav Jindřich se svým bratrem Přemyslem Otakarem I. – přihlásili volbou jeho lokace k místům, kde se podle legendárního vyprávění „narodila víra Přemyslovců“, neboť zde přijal z rukou sv. Metoděje křest kníže Bořivoj. Velehrad byl budován jako pohřební místo moravské větve tohoto rodu. Srdcem kláštera se stal konventní kostel určený původně pouze pro potřeby mnichů. (Poutníkům a farníkům začíná v plném rozsahu sloužit teprve po zrušení kláštera v roce 1784. Do té doby sloužil obyvatelům předklášteří kostelík Cyrilka před klášterní branou.) Výstavba kostela byla zahájena kolem roku 1215. Jako většina cisterciáckých kostelů je stavba zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie (spolupatronát Cyrila a Metoděje byl připojen až v roce 1932 dekretem papeže Pia XI.). Původní románsko-gotická stavba byla budována podle stavebních tradic cisterciáků, které charakterizovala krása prostých linií a střídmá výzdoba. Devadesát devět metrů dlouhý kostel byl rozvržen na půdorysu latinského kříže a měl podobu trojlodní baziliky, která se na východní straně rozrůstala v pětilodí chórových kaplí s apsidami. V této podobě se kostel do dnešních časů nedochoval v důsledku tragických událostí, jež v průběhu dějin postihly cisterciácký klášter. V roce 1421 vypálili velehradské opatství moravští husité. Následně klášter sto padesát let chátral. Realizované opravy a úpravy (lze zmínit zejména výstavbu sto metrů vysoké renesanční věže zachycené na barokních rytinách) pozvolna měnily charakter stavby. Středověkou podobu však kostel ztratil až v důsledku obrovského požáru, který v klášteře vypukl v roce 1681. Ten odstartoval radikální raně barokní přestavbu. Stavba byla zkrácena o chrámové průčelí s románským ústupkovitým portálem a bylo vytvořeno nové průčelí, kterému dominují dvě věže. Boční lodě baziliky byly přezděny příčkami, a tak vzniklo 14 samostatných postranních kaplí. V křížení lodí byla sklenuta kopule a vysokou věž nahradila barokní lucerna. Nyní je tedy bazilika dlouhá 86 m. Přes radikální zásahy si kostel uchoval ve svých proporcích a půdorysném schématu charakter románsko-gotické stavby. Druhý, tentokrát rozsahem menší požár v roce 1719 podnítil opravy interiéru. Zejména díky sochaři a štukatérovi B. Fontanovi a freskařům I. Egsteinovi aj. Etgensovi získal dnešní podobu. Po desetiletích oprav došlo v roce 1735 k opětovnému vysvěcení stavby. Přelomovým okamžikem v historii kostela bylo zrušení kláštera v roce 1784. Klášterní kostel začal sloužit jako farní. Obyvatelé předklášteří ovšem neměli prostředky na jeho údržbu, a tak celá desetiletí pustl. Obnovy se kostel dočkal v souvislosti se sílícím cyrilometodějským kultem, který byl na vrcholu u příležitostí milénií v letech 1863 a 1885. Pro rozvoj Velehradu byl rovněž zásadní příchod jezuitů v roce 1890. Velehrad se stal místem, kam proudily tisíce poutníků a rovněž dějištěm unionistických kongresů, které předznamenaly dnešní ekumenické snahy. V této souvislosti byl velehradský kostel vnímán jako „nejpamátnější svatyně Slovanů“ a v roce 1928 došlo k povýšení stavby na baziliku minor. Nástup totalitních režimů přinesl stagnaci poutní tradice a dokonce pokusy o zneužití cyrilometodějské ideje. Velehrad přesto zůstal v čele s bazilikou symbolem svobody a budoucnosti církve. V roce 1985 byla bazilika vyznamenána darem zlaté růže od blahoslaveného papeže Jana Pavla II., který Velehrad poctil svojí návštěvou v roce 1990. Jeho návštěva a slova zde pronesená inspirovala obnovu tohoto poutního místa, která se završila v jubilejním roce 2013.

(Petr Hudec, Kamenná čítanka průvodce Bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě)